Kam s ním

21.02.2016 15:19

Tahle otázka pana Nerudy je vlastně myšlena jinak. Já se nepotřebuji něčeho zbavit, ale naopak toužím něco nového vlastnit... a ani to není úplně přesné. Já už vlastním! Kanáry. Ale kam s nimi!

Jistě, že do klece. Ale tady nastává to dilema. Jakou pořídit? Koupit novou, starou, starožitnou, bednovou, krásnou nebo praktickou...

Jak to provést, když nemáte kanára jen jednoho a rodina vám nedovolí zabrat obývák na odchovnu. A ani manžel se netváří nadšeně při představě, že z dřevníku vyndáte dřevo na zimu a vybudujete chovatelské zařízení, které je hodno obdivu...

Dobře, uskrovním se a obětuji svůj pokoj! Vždyť i pan Karel Vavřena, který se stal  mistrem České republiky má svůj regál v pokoji. Můžete se o něm přesvědčit v článku "Karel Vavřena jubilující" na https://www.edelmann.wz.cz/ . Budu se probouzet za tichého cvrlikání a při žehlení prádla hodnotit jednotlivé tůry! Usedám k internetu, rozhodnutá nakoupit nejkrásnější klece, které na trhu jsou. Přece si do staré chalupy, nepořídím umělohmotné  klece ze zverimexu, které hrají barvami výraznějšími než jsou samotní kanáři. Na chovatelských webech a v archivech nacházím fotografie starých klecí, zdobených až oči přecházejí, ale jednak vám je nikdo neprodá a také by jedna vedle druhé zabraly tolik místa, že žehlení a jiné domácí práce by se musely nenávratně vystěhovat z pokoje.

Je to jasné - musím hledat bednovky. Mají několik výhod. Pasují jedna na druhou, takže je naděje, že s kanáry se do místnosti vejdu i já a řepka a peří se nerozlétávají po celém pokoji. Musím upřímně přiznat - rozlétávají! Ale jen jedním směrem... Vždycky si při zametání vzpomenu na jednu paní chovatelku, která prý tvrdila, že Nobelovu cenu dostane ten, kdo vypěstuje hranatou řepku.

Bednovky, bednovky, bednovky... ať hledám jak hledám, všechny vyrobené z bílého lamina.
Ale já mám starožitný nábytek. Lamino mezi ním bude příšerné. Nedá se nic dělat - pouštím se do výroby na vlastní pěst! A znovu mi před očima vytane obrázek regálu pana Vavřeny...

Moje první návštěva vedla k místnímu obchodníkovi se starožitným nábytkem. Nebojte se, neznehodnotila jsem kanářím trusem starožitný sekretář. Pan obchodník totiž vlastní obrovský sklad, kam stěhuje rozbitý nábytek ze širokého okolí, parta truhlářů jej opravuje a natírá a poté ho prodává za veliký peníz bohatším sousedům. A v tomto skladě jsem objevila skříň, která by se nám do chalupy
ještě vešla. Jen měla úplně uhnilé dno a nohy. "Kolik bude stát?" zněla má nesmělá otázka. "No, paninko, tak tisícovku! A tyhle šuplíčky na nitě tak osm set!" " A když si koupím oboje?" Pan starožitník pochopil, že jsem si ochotná odvézt rozpadlou skříň - "Tak mi dejte za oboje dohromady devět stovek..." Dala bych devět stovek ráda i za samotné šuplíčky!  Šťastná narvu skříň i s nečekaným úlovkem do kufru osobního auta a uháním k místnímu truhláři. " Jó, paninko, je to úplně shnilý a já nemám čas... No, dobře, tak si  pro to pozejtří přijeďte..."

Myslím, že kanárkářský Pánbůh existuje. I všichni strážní andělé. Do skříně se vešly tři typizované přední mřížky a tři vysouvací šuplíky. Přesně... na centimetr!!!

K finálnímu výrobku, který teď zdobí můj pokoj, vedla ještě dlouhá cesta. Naučila jsem se
řezat kolmo laťky, používat akuvrtačku, rozpoznat vrut od šroubku, už se nepokouším zašroubovat křížový vrut plochým šroubovákem...

A tak teď už jen zbývá... stát se Mistrem České republiky. Ale to asi bude trošičku delší cesta než do skladu starého nábytku...


—————

Zpět